V Česku se velmi často mluví o právech pacientů. Méně už se ale mluví o tom, jak nejasně jsou někdy definována, a také o tom, že by pacienti měli mít vedle práv také odpovědnost a povinnosti. K těm je ovšem potřeba jedna důležitá věc: totiž informovanost, která je v České republice nevalná.
Pacienti by přitom měli mít povědomí jak o stránce ekonomické, o níž si mohou udělat představu maximálně z výpisu zdravotní pojišťovny, tak kvalitativní – což je ale u nás vesměs nemožná mise. Angažovanost lidí na péči o vlastní zdraví tak je minimální. Alespoň v rámci sekundární prevence u chroniků hrají svou roli pacientské organizace, jinak je ale tlak na zapojení pojištěnců mizivý. Pomoci by přitom mohlo například nominální pojistné, spoluúčast, nadstandardy, bonusy či malnusy ze strany zdravotních pojišťoven. O problematice diskutovali odborníci na květnovém semináři sdružení Občan s názvem „Jaké je postavení občanů/pacientů v našem zdravotnictví“.
Celý článek naleznete zde.
コメント